Článek Parkur
Komentáře k článku: Parkur
veronixika: LEHKÝ TRÉNINK - FRIESE PEARL DE GODLIN
K večeru jsem se rozhodla zajít ještě jednou za Friese Pearl a vzít jí na kratší trénink, aby se nám stále jen nenacpávala - ta naše budoucí mamina. A tak jsem vzala ohlávku a vodítko ze stáje a vydala se na hříběcí pastvinu, kde Perla trávila všechen svůj čas společně s jejím dvojčetem Měsíčnicí, spolubydlícími Barokke a Deysy, valáškem Ferdou a Deysininým hříbětem Mellisou. „Perlo!“ zavolala jsem na klisnu, ovšem jako první se ke mně narhnuli samozřejmě Ferda a za ním malá Mellisa. „Vy jste Perla?“ zeptala jsem se jich a pak jsem pokračovala za klisnou, které jsem nasadila ohlávku a vodítko a vyvedla jsem jí z výběhu. „Myslím, že tam máš dva dvojníky,“ pověděla jsem jí ještě a pak jí zavedla do stáje, kde jsem jí jen trochu očistila, protože dopoledne jsem jí čistila důkladně a pak jí nauzdila a nasedlala. Naštěstí jí totiž zatím ještě sedlo nebylo nepohodlné, brzy jsem však hodlala přejít k ježdění bez sedla.
Vykročila jsem na venkovní skokové opracoviště, protože jsem jednoduše líná a nechtělo se mi jít až k drezurnímu obdélníku a už vůbec se mi nechtělo táhnout tam z haly či parkuráku kavalety, které jsem měla taktéž dneska v plánu. Dotáhla jsem podbřišník a vyhoupla se do sedla. Znovu jsem si nakopla třmeny a chytila si otěže. Vyrovnala se a teprve potom jsem stiskla holeně a pobídla tak klisnu do kroku. Nechala jsem jí poměrně povolené otěže, aby si protáhla krk a Perla klidně šla. Mohlo to být energetičtější, ale u mě by nejspíše nic nebylo dostatečně - Black byl jednoduše Black a po něm si zvykat na jiného koně, kde se musíš soustředit na něco jiného než na to, zda tě zrovna kůň nechce shodit nebo provést nějaký nečekaný výpad, bylo poměrně obtížné. S Blackem jsem si poměrně sedla… vlastně spíše dříve, protože on byl možná až příliš akční. A příliš žárlivý a drzý. Pobídla jsem Perlu do lehkého klusu a začala vysedávat, přičemž jsem si postupně vzala klisnu na otěž. Potom jsem jí opět zpomalila do kroku a začalo se s kavaletami.
Perla přešla několikrát trojici kavalet v kroku a tak jsem jí pobídla do klusu a vydala jsem se opět vstříc obyčejným kavaletám. Zvedla jsem se do lehkého sedu a pobídla klisnu těsně před kavaletami, avšak přesto šlo slyšet, jak se o ně oťukla. A tak jsem to zkusila znovu. Ovšem opět se někde stala chybička.
„Brzdíš ji,“ zaslechla jsem někoho říkat a samozřejmě - o břevno tvořící ohradník jízdárny se opíral Alessandro.
„Jak dlouho už tady stojíš?“ zeptala jsem se, když jsem Perlu krokem přivedla až k ohradě.
„Dosti dlouho, abych si všiml, že jí vždy zabrzdíš, než jdeš přes kavalety, sama by to zvládla lépe. Ač samozřejmě, nejsem žádný expert, skus jí více povolit ty otěže,“ poradil mi a já jen zavrtěla hlavou, ale opět jsem klisnu pobídla do klusu, povolila jí trochu otěže a postup zopakovala. Opravdu, klisna již do břeven nenarazila.
„I mistr tesař se někdy utne,“ pokrčila jsem rameny a nechala klisnu krokovat na volné otěži.
„To, že jsi lepší jezdec než já, není nic mistrovského, drahá,“ upozornil mě.
„Jasně, takže tohle pošťuchování je odplata za to ráno? No, fajn, ale já bez večeře nebudu,“ ujistila jsem jej s úšklebkem.
„Takže opět o hladu… Ještě na mě poštvi toho svého miláčka a budu úplnej chudák,“ povzdechl si hraně.
„Blacka na nikoho neštvu, já za to nemůžu, že se nerad dělí,“ pokrčila jsem rameny a pak jsem zastavila Perlu a sesedla z ní. „On je prostě jen trochu majestátnický a tak trošinku žárlí.“ Povolila jsem Perle podbřišník a vyvedla jí z jízdárny.
„Jo, tak žárlí a přitom s ním trávíš daleko více času.“ Přísahala bych, že jsem viděla, jak zakroutil hlavou, kdybych však nebyla otočená zády a nešla již směrem ke stáji.
„Kdo by se o mě taky chtěl dělit, že?“ provokovala jsem dále a zavedla klisnu až do stáje, kde jsem jí stáhla sedlo a dečku a místo uzdečky nasadila ohlávku. Pak jsem to všechno vzala do sedlovny a klisnu odvedla k vodovodu, abych jí trochu opláchla kopyta, protože je měla od písku.
„Čím jsem si to zasloužil,“ povzdechl si opět, ovšem potom jej ta komedie dle všeho omrzela - člověk se v lidech prostě občas nevyzná, je to daleko horší než s koněm… koně nejsou tak komplikovaní, nelžou a většinou ani nic nepředstírají. „Kdy končíš?“
„Za chvíli.“ Vyčistila jsem Perle ještě poslední kopyto a pak jsem se vydala ze stáje. „Jen jí odvedu do výběhu!“ křikla jsem ještě a pak se vydala do výběhu, kde jsem klisnu zavřela a sundala jí ohlávku i s vodítkem, abych je odnesla zpátky do stáje. „Tak zatím pa, miláčci moji, zase zítra,“ pohladila jsem Ferdu, který se opět nacpal dopředu, a pak jsem se vydala k odchodu.
