Článek Okolí
Komentáře k článku: Okolí
veronixika: VYJÍŽĎKA - BLACK PRINCE OF PEARL & FRIESE PEARL DE GODLIN
Vyhoupla jsem se do sedla ihned, co jsem vyšla ze stáje. Snad hlavně pro efekt zde byly ty kalhoty se střapcemi, westernové boty s ostruhami, bílá košile a kožený klobouk. V každém případě, byla to jedna z těch sad, které jsem neměla tu možnost vytáhnout často - většinou pouze na maškarní, či - jako právě teď - na vyjížďku ve Western stylu. Samozřejmě, ač jsem se učila dva roky právě westernový způsob jízdy, většinou jsem jej neužívala. Ovšem dnešek mi přišel jako vhodná příležitost. Navíc, bylo tady i praktické hledisko - klobouk se vždy hodil, pokud by začalo svítit slunce a stejně tak, pokud by začalo pršet. A westernové ostruhy nebyly jen hezká ozdoba, ale hodily se, když se vám nechtělo koně věčně „okopávat“. Black nebyl tolik tvrdohlavý a nevzpíral se pobídkám, ale nebyl příliš citlivý na tlak, vlastně jsem s Blackem původně chtěla jezdit Western, protože jsem na něj byla v tu dobu zvyklá - ale bylo by to složité. Black byl víceméně otupělý na tlak a tedy i na pobídky holeněmi. A na tom u westernu záleželo daleko více než u anglie a já obvykle s ostruhami nechodila. A tak byla volba učiněna samotným koněm. Ani nevím, odkud tu otupělost vzal a je to vlastně jedno, protože na tom již nesejde. Nikdy neřešit, co by bylo, kdyby… je to zbytečná námaha. A nezabývat se věcmi, které nezměníš, protože tak jen ztrácíš čas. A čas je drahý, příliš málo času máme v životě, abychom s ním nadarmo plýtvali.
Pobídla jsem Blacka do kroku jen mírným tlakem a všichni tři jsme vykročili vstříc našemu polodivokému ostrovu. Kolem areálu stáje se nacházelo jen několik uměle vysazených stromů, ať už z doby, kdy zde bývalo sídlo mocného rodu, či z doby původní stáje. V každém případě, rozhodně to nebylo nic extra a široko daleko už žádné větší uspořádání stromů nebylo. A ač jsem věděla, kde bych se do stínu stromů a v klidu mohla zašít, zamířili jsme právě na opačnou stranu ostrova, než se tento malý tichý ráj nacházel. Black energeticky vykračoval svým naprosto dominantním a téměř i pyšným krokem a za ním, přivázaná na delším vodícím lanu tvořeném ze tří spojených vodítek, šlapala o něco méně akčně Perla. Ta občas ukusovala trávu, občas se prostě jen loudala, a v každém případě se držela od Blacka dále. Jako by mi rozuměla, když jsem je oba ve stáji upozorňovala na to, že vyžaduji, aby se chovali slušně. Anebo - což bylo pravděpodobnější - se prostě už dost škádlili a dělali hlouposti ve stáji a to jim stačilo.
Po několika minutách kroku - kdy si to naše malá, čtrnáctinohá skupinka šlapala po volném prostranství plném luk, které rozkvétaly, pod nebem, které halilo jen několik světlých mráčků - jsem jemně stiskla holeně a ostruhy polechtaly Blacka na bocích a ten přešel plynně do klusu. Perla, s mírnou neochotou, se rozklusala taktéž - co jiného jí také zbývalo, když byla uvázaná. Začala jsem vysedávat v pravidelném rytmu a nechala si jemným vánkem pročesávat konečky vlasů, které mi vykukovaly zpod klobouku, který naštěstí držel a tak nehrozilo, že bych jej později někde musela vyhledávat - nejspíše po celé polovině ostrova, což nebyla zrovna příjemná představa.
Lehkým klusem středním jsme dorazili až k místu, kde se pevnina začala svažovat k úzkému pruhu kamenité pláže. Zaklonila jsem se a přitáhla Blackovi otěže, načež oba koně zpomalili zpět do kroku. Pohladila jsem Blacka po krku a pak jsme vyrazili podél pláže, abych našla vhodný vstup do vody. A podařilo se. Sesedla jsem z Blackova hřbetu a první odvázala Perlino vodítko, potom jsem odepnula Blackův podbřišník a stáhla mu dolů sedlo. Byl trochu zpocený. Odložila jsem sedlo dále do trávy a Blacka s Perlou jsem nechala přivázané k sobě s tím, že jsem doufala, že mi nikam neprchnou a já je nebudu muset nahánět po celém ostrově. Elis, moje fenka Německého ovčáka, která se samozřejmě vydala na výpravu s námi, je začala okamžitě zase zlobit, ovšem toho jsem si nevšímala. Svlékla jsem se do plavek, které jsem si samozřejmě vzala už doma, protože s menším koupáním jsem počítala, a chvíli uvažovala, zda si nechat tričko, abych se náhodou nespálila - nakonec jsem to neudělala, protože slunce bylo schované za mráčky. A pak jsem si opět odchytila ty dva lumpy a odvedla si je blíže k jedné z vyčnívajících skalek. Zde bylo již pobřeží skalnaté a já našla i místo, které bylo poměrně rovné a tedy se tam dalo projít do moře. Ovšem první jsem potřebovala právě tuto vyvýšeninu, abych mohla naskočit některému z těch lumpaných černých čtyřnožců na záda - nehodlala jsem sama plavat, spíše si jen namočit nohy.
A tak jsem se vyhoupla na hřbet Blackovi, protože Perla neměla uzdečku a já bez otěží jezdila jen nerada - navíc, s Perlou jsme až v takové harmonii nebyly, abych zvládla všechno bez uzdečky a ve vodě to ani příliš dobře nešlo. A pak jsem jej zavedla směrem k onomu vhodnému vstupu do moře a za chvíli už voda začala šplíchat všude kolem mě, jak Black energeticky procházel po vodní hladině a o chvíli později se k tomu přidala i Perla. Oba si vodu užívali a vzhledem k tomu, že jsem jim nechala možná až příliš prostoru a jen jsem seděla a držela se, za chvíli jsem byla ráda, že jsem si to tričko nenechala, protože bych byla úplně promočená, i když jsem se vody nakonec dotýkala jen nohama, protože ona voda létala všude kolem mě ve větších či menších kapkách.
Když se koně vyřádili a já byla dostatečně promočená i osolená, vydala jsem se zpět k hromádce oblečení, sedlu a mému batohu, odkud jsem sama sobě vytáhla svou svačinu, a jak jsem předpokládala, koně se mi pokusili sníst všechna jablka, které jsem k tomu rohlíku s paštikou měla. Nakonec se mi však podařilo si jedno ukořistit pro sebe a tak jsem byla spokojená. Nakonec jsem si lehla na trávník a nechala Elis a koně, ať si dělají, co chtějí. Perla se začala v klidu popásat a občas jen vztekle vycenila zuby na Elis, která se kolem ní motala, ale Black se rozhodl, že prozkoumá můj batoh a začal do něj čmuchat a pak jej vzal do zubů a začal s ním potřásat. A tak jsem neochotně vstala a pokusila se mu jeho úlovek vzít, ovšem bohužel - nedařilo se. Black vždycky odcupital kousek dále a já usoudila, že nejrozumnější bude počkat, až jej to přestane bavit. A opravdu, jen co jsem se vrátila zpátky k lenošení a přežvykování šťovíku, který jsem našla na prostranství, Black se ke mně připojil a začal mi očuchávat vlasy - batoh byl zapomenut asi deset metrů od nás.
Mezitím, co jsme lenošili - já a Perla - či dělali hlouposti - Elis a Black - všichni uschnuli a my se mohli vydat na zpáteční cestu. Oblékla jsem se zpět do svého „kovbojského“ oblečku a Blacka jsem opět nasedlala a přivázala k jeho sedlu Perlu. Pak jsem vzala batoh, vyhoupla jsem se do sedla a všichni čtyři jsme se vydali směrem zpět ke stáji. Tentokrát jsem však na chvíli s koňmi i zacválala, protože bylo již poměrně pozdě a já hodlala dorazit domů co nejdříve, abych ještě něco stihla udělat, protože přece jen, celý den lenošit u pobřeží Tyrhénského moře není něco, co bych si mohla příliš dovolit s mými povinnostmi.
